6 věcí, které nás mohou děti učit, když je budeme vnímat

Děti mají tu moc prožívat věci naplno. Nebát se, co si kdo pomyslí. Jdou si za tím, co chtějí. Když je něco zaujme, zastaví se a prohlíží, zkoumají, vnímají ten daný okamžik a neřeší, co si dají k večeři, nebo co budou dělat za týden. Dáváme na ně pozor, staráme se o ně, učíme je. Co když, ale ony mají učit nás? Co by nás mohly naučit? V čem jsme my dospělí tak mimo a proč jsme vlastně na rozdíl od nich nešťastní? Vrtají ti někdy tyto otázky hlavou? Smích. Bezprostřednost. Přímost.

Nejsem dětský psycholog a nevidím dětem do hlavy. Jsem matka a stejně kolikrát netuším, co si dítko myslí :). Tímto článkem bych ráda spíše poukázala na to, jak děti vnímáme my dospělí a co bychom si od nich měli odnést a naučit se. Za předpokladu, že máme znalosti a věk jaký máme. Jsou to čistě mé domněnky a zamyšlení se nad tímto tématem. Určitě tady těch názorů na to bude více a moc ráda bych si je od vás přečetla :).

Vycházím ze zkušeností s dítětem kolem 2 let. Podle věku se to určitě hodně mění, ale myslím, že toto období je naprosto ideální, vhledem k tomu, že v tomto věku ještě člověk není tolik ovlivněn okolím a působí takovým tím “nezkaženým” a nevinným dojmem.

Čím jsou malé děti na rozdíl od dospělých tak odlišné?

  • Přímost – nepřemýšlejí, prostě konají. Chci tohle udělat, tak nepřemýšlím, proč bych měla, co bych tím ovlivnila, jak by na mě kdo koukal? Měla bych to udělat, a co když… NE! Pochybuji, že tohle jim běhá hlavou.

  • Zvídavost – objevování nových věcí. Držíme se zajetých kolejí, toho co nám funguje, co známe, ale co když chceme zkusit něco nového? V našem životě je nějaká změna a my se bojíme. Proč? Objevujme. Zkoumejme. Běžné věci, které jsou denně kolem nás a my je ani nevnímáme. Vsadím se, že malé dítě by na nich vždy našlo něco nového, zajímavého.

  • Upřímnost – řeknou, co si myslí, jak to cítí , co chtějí, nezajímá je, co si o tom myslíme. Nemělo by na tebe působit, co si kdo myslí, jednej jak chceš ty jednat, jak tobě je to příjemné, okolí se přizpůsobí.

  • Nesoudnost – jednají, jak to cítí, nezajímají se o to, co na to řeknou lidi a sousedka apod. Dítě posuzuje až na základě toho, co mu předají rodiče, v čem vyrůstá a v jakém prostředí. Myslíš, že se rodíme se schopností posuzovat druhé? Srovnávat?

  • Bezprostřednost, bezstarostnost – řeší hodnotné věci, na které my dospělí často zapomínáme, nepřijde nám to důležité. Láska, bezpečí, Chci se smát, tak se směju, chci brečet, tak brečím. Proč mám někomu připadat, že jsem slabá, nebo naopak se chovám hloupě?

  • Neznají hodnotu peněz – tím je spíše myšleno, že se nestarají o to, kdo má jaký dům, luxusní auto a majetek. Záleží jim více na tom, jak se k nim kdo chová. Nejsi lepší člověk, protože máš velký dům se zahradou, nebo nejnovější značkovou kabelku. Tebe určuje to, jak se chováš k ostatním. K sobě.

Mezitím, co naše děti učíme životu, uniká nám, že ony to už umí a my je ŽÍT naopak odnaučujeme…

Smích. Bezprostřednost. Užívání si chvílí tady a teď, ten krásný dětský smích. Volnost a svoboda. Uvědomují si sebe. Nemají zatím hlavu zaplněnou starostmi a zbytečnostmi. Možná si teď říkáš: „Ale jasně, ony si to mohou dovolit, jsou to děti!“ Ano. Je to brané trochu s nadsázkou, protože samozřejmě rozumíme tomu, že musíme chodit do práce, platit účty apod. Ale každý v sobě můžeme to dítě alespoň na chvilku probudit. V určitých chvílích, situacích. Řekněme si, jak by se teď zachovalo to bezprostřední dítě? Jak by teď asi reagovalo?

Mají tu moc prožívat věci naplno. Nebát se, co si kdo pomyslí. Jdou si za tím, co chtějí. Když je něco zaujme, zastaví se a prohlíží, zkoumají, vnímají ten daný okamžik a neřeší, co si dají k večeři, nebo co budou dělat za týden. Soustředí se na tu chvíli. Možná si to ani neuvědomují, ale to je právě ono. Nevymýšlejí a nekomplikují si život!

Co působení na vztahy?

Jak jsem zmínila, děti nepřemýšlí, zda je někdo má a nemá rád, jak se komu líbí. Pokud se jim někdo nezamlouvá, dají to najevo a stejně i opačně. Troufám si říci, že se ve vztazích vyznají daleko lépe, než my. Ony je totiž prožívají, nezavděčují se – pokud je to někdo nenaučí. Jednají podle sebe.

Mám pro Tebe malý tip: Vyzkoušej si jeden den chovat se jako tohle malé dítě. Nahlížet na svět dětskýma očima. Myslíš, že se to nějak projeví? A tvé okolí? Tvůj přístup? Ty? Zní to jako zajímavý experiment :).

Jedno zamyšlení na závěr. V pozdějším věku budou mít tyto děti jistě názory ovlivněné školkou, školou, kamarády a jinými dospělými. Tak to prostě je, tak to funguje. Co když se to dá ale ovlivnit? Co když jsme ta generace, která to má vše změnit? A víc se otevřít dětskému myšlení a vnímat, čím bychom se neměli nechat ovlivnit – společností, co se má a nemá. Co když to pak bude “normální”? A takhle se to prostě bude dělat.

Představ si takový svět, kde se k sobě lidé takto chovají. Tolerance, objevování, přímost, řešení těch opravdu důležitých a hodnotných věcí. Co bychom pak mohli všichni společně dokázat?

A co si myslíš ty? Jaký máš názor? Napiš klidně i věk dítěte a můžeme se tady vzájemně inspirovat. Pár názorů ze svého okolí mám, tak se s vámi o ně ráda podělím:

Směju se všemu, nepřemýším nad tím. Nic není tak důležité, aby se nad tím člověk musel stresovat. Zastavím se na chvilku. Koukáme na pohádky a je mi jedno, co se děje okolo, to je úžasný pocit. Tyhle chvíle si nejvíc užívám.
Znovu se dívat na svět dětskýma očima – přehodnotit svůj žebříček hodnot, zastavit se v uspěchané době a znovu se ponořit do světa fantazie.
Děti mi ukázaly, co je to čistá láska a díky nim jsem si uvědomila, jak mám ráda svojí mamku a jak je pro mě důležitá. 
Díky dětem jsem v sobě našla neuvěřitelnou sílu zvládnout nezvládnutelné.
Moje děti mě rozhodně učí trpělivosti a taky určité formy diplomacie. 🙂 A že když někomu přejete zdraví a lásku, tak to není klišé. Je to doopravdy.
Od děti bychom se měli naučit to, jak dokáží lidi spojit dohromady a to zejména v rodině. Je neskutečné, jakou mají moc. 

 

A co ty? Co tebe děti učí? Poděl se o svou zkušenost v komentářích!

Komentáře