Jsem špatná matka?

S touto otázkou se setkávám velmi často ve svém okolí. Ne, že bych si ji sama nikdy nepoložila. Odpověď je NE! Nejsi! Mluvím o nás běžných ženách, které máme v hlavě vše pořádku, děti nebijeme, psychicky netýráme apod… Rozumíme si? My normální ženy, matky, které dělají pro své děti maximum a jdou kolikrát za hranice svých sil a přesto si občas přijdeme, že je toho málo. A že přeci jen by se dalo udělat víc… Děláme totiž vše tak, jak nejlépe umíme. Na roli matky tě nikdo nepřipraví. NIKDO! To si musíš zažít a prožít sama a po svém se s tím ztotožnit. Proto si myslím, že tento článek opravdu pochopí hlavně matky, ale třeba tu najde odpovědi i někdo, koho to teprve čeká.

Tak já vám něco řeknu jo? Jsme těmi nejlepšími matkami, jakými umíme být!

Na tento článek mě přivedl jeden citát, který Veru před časem sdílela a také jsme se o něm chvíli bavily. “Není potřeba dítě příliš vychovávat. Je potřeba hezky žít a dítě se přidá.” Hodně to se mnou zarezonovalo a několik dní potom jsem si ji stále opakovala v hlavě. Je naše dítě zdravé, šťastné, milované? Co chceme víc?

Pojďme se v dnešním článku zamyslet nad pár body a uvědomit si, co je skutečně důležité!

Začít u sebe

Ano, čteš správně. Pokud chceš být dítěti správným příkladem a něco ho také naučit, začni u sebe. Vycházím také ze zmíněného citátu. Děti totiž všechno okoukávají. Proto bys měla být tím nejlepším příkladem. Ale přirozeně ano? Zamysli se, co bys pro své dítě chtěla. Aby bylo zdravé, spokojené, vážilo si samo sebe a zároveň se umělo prosadit… Dosaď si tam cokoliv a pak to začni dělat. Vnímej pocity a potřeby svého dítěte, vysvětluj  a buď tu vždy pro něj. Podporuj ho a ukazuj mu krásy světa. Buď s ním!

Děti totiž všechno okoukávají. Proto bys měla být tím nejlepším příkladem.

Pokud budeš zdravě žít: řešit jídlo, dostatek pohybu i odpočinku, dítě se to naučí. Budeš-li na lidi křičet a nebudeš k nim slušná, tvé dítě to bude v budoucnu také dělat a není na místě mu za to vynadat, protože kde to asi okoukalo? Doufám, že myšlenka je z tohoto jasná. Ano, když jdou děti do školky, školy a formují se dle kolektivu a lidí kolem a vytváří si vlastní osobnost, tomu rozumím. Mám však namysli zažité návyky a ty vznikají zejména od rodičů.

Neexistuje žádný návod

Bylo by to možná sice fajn, ale na druhou stranu přemýšlím, kolik by bylo pak matek a zda bychom vůbec jako lidstvo dál pokračovali, kdyby jsme všichni věděli, jak náročné to je. Nemohu ale popřít, že je to zároveň ta nejkrásnější věc na světě a lze to jen těžko popsat, nebo shrnout do jedné věty, či článku.

Každopádně představme si, že by takový manuál opravdu existoval. Co by v něm asi bylo? Tabulky, se kterými se setkáváme u pediatrů? Nebo spíš jakýsi “návod” co a jak s dítětem dělat a nedělat a kdy. Rady, co se má a nemá dělat. Dostávaly bychom ho hned v porodnici a řídly se jim. Ano i tobě to zní jako nesmysl? Protože je. Dostávám se k tomu, že každý jsme jiný, každé dítě je jiné a samozřejmě na všechny neplatí to samé, každý se jinak vyvíjí. Když je žena těhotná, mluví se spíš o tom jak je to krásné, gratulujeme a málokdo (z naprosto pochopitelných důvodů) řekne té ženě, budoucí matce, co všechno ji čeká.

Nebo řekl ti někdo také to, že nebudeš jen máma, ale budeš mít x dalších povolání? Kuchařka, uklízečka, bachař :D, učitelka, vychovatelka, sem tam opravář, možná i princezna, nebo policajt a hasič, rozhodně také dvojitý agent… Je to náročné se z toho všeho nezbláznit. Udržet si pořád to svoje a najít si čas i na odpočinek.

Jako matky máme spousty profesí. Stíháme toho víc, než bychom si uměly kdy představit.

Každopádně, abych to shrnula, ten „návod“ na to, jak být správnou matkou máme každá v sobě. Ve své hlavě a hlavně ve svém srdci. Je důležité tomu jen dát prostor a naslouchat. Tu naši intuici, nebo jak tomu chceme říkat.

Zkusme se nesrovnávat

My matky mileniálky máme tolik možností. Nikdo nám nenařizuje a máme miliony informací a názorů. Nezdá se vám to, ale spíš někdy na škodu? Bohužel narazíme také na nespolehlivé zdroje na internetu, různá fóra apod. Zde obzvlášť může být realita velmi zkreslená. Na fórech totiž velmi často narazíme na “odbornice na všechno”: očkování, odplenkování, výchovu, stravu a mnoho dalšího. Také internet jako takový je plný mnoha “osvědčených” rad a tipů na všechno. Přiznávám, že je těžké se v tom vyznat a nenechat se tím občas strhnout.


Uvědomme si, že jsme matky, poslouchejme svou intuici a hlavně své dítě. Zkuste to, zastavit se a občas se nad tím zamyslet, pozorovat… Každý bohužel nemáme to štěstí, že jsme obklopeni milující a podporující rodinou, nebo partnerem. Pokud jsme na to samy, hledáme pochopení u ostatních matek. A PROTO!! Buďme k sobě nazvájem milé, pomáhejme si a neodsuzujme na základě vlastního života, ale naslouchejme, buďme pro sebe tou podporou.

Nelze srovnávat, když každé dítě je jiné a vyrůstá v odlišném prostředí. Vždyť i rodiče má každé dítě jiné.

Každá víme všechno nejlíp, předháníme se kdo co má a kdo co umí nejlépe. Ale o tom to není!  Vždyť to nelze srovnávat, když každé dítě je jiné a vyrůstá v odlišném prostředí. Přece i rodiče má každé dítě jiné. Také každé miminko se rodí např. s rozdílnou váhou. Koho to tedy napadlo se porovnávat? Viz zmíněná fóra: když někomu něco funguje, nemusí to nutně fungovat mně. Je určitě super se inspirovat  a různě zkoušet, ale ne to brát jako jedinou pravdu, kterou můžeme aplikovat na všechny.

 

Je opravdu důležité, jak se cítíte vy a vaše děti. Jsou šťastné? Smějí se často a cítíte z nich tu lásku a klid? To je ono! Tam to je. Každý den není zalitý sluncem a plný krásných okamžiků a to proto, abychom si ty krásné chvilky užívali a vážili si jich. I když mám také (často) ty tendence řešit, co bych měla udělat a jak bych to měla udělat. Vždycky! je důležité se zastavit a jen být, prožívat, co je teď. Neporovnávejme příliš, co mají ostatní a jak to dělají. Každá máme svou výchovu, svůj přístup a nastavené hranice, proto bychom se měly vzájemně respektovat!

Pomáhejme si

A to je hodně důležité! Dále také podporujme a nepomlouvejme se. Opakuji to zas a znova, protože vím, že některým lidem to chybí a možná máš někdy pocit, že tohle děláš jen ty a ono se ti to třeba nevrací. To nevadí, dělej to dál, buď s lidmi se kterým chceš být  a ostatní jednoduše pust. Možná si na to sami taky časem přijdou, nebo možná ne, ale rozhodně TY budeš šťastnější a víc v pohodě. Pomáhej ostatním a hlavně SOBĚ! Pokud o pomoc nestojí – nevnucuj své názory. Pokud nemáš, co předat – raději nic neříkej. To samé pokud chceš na nějakou matku nadávat, nebo ji posuzovat. Opravdu nám to nepřísluší. Na druhou stranu se neboj ptát se ostatních, co si o tom myslí.

Já se častokrát také na věci ptala a ptám dodnes. Jenže v současné době už umím ty informace filtrovat a vzít si z toho, co já potřebuji a s čím souzním. Ne se řídit rozkazy a radami ostatních, které mi nic nepřinesou. Každý k tomu čase dospěje, jen pro každého z nás je to rozlišná doba. Co si budeme povídat, nejhorší ze všeho je nevyžádaná rada.

Nesuďme – kolikrát nevíme, co si daná osoba musela zažít, čím si prošla a co u toho cítila. Známe a víme přesně, jaká byla její cesta? Ano, máme to snad v každém druhém citátu na facebooku, ale nestačí to jen sdílet, je načase se tím řídit. Radši naslouchejme a buďme tu pro sebe. Někdy člověku stačí opravdu jen to, že ho někdo vyslechne a pochopí. Všímejme si hlavně svého a vkládejme energii do své rodiny a svých blízkých.

Jsi jen unavená

Pokud své dítě miluješ, jsi tady pro něj a nasloucháš mu, nejsi ŠPATNÁ MATKA! Jsi jen unavená, nestíháš, nebo se ti něco nechce. Zažíváme to každá a věř mi, žádná matka není dokonalá. Tomu nevěřím, přesto, že se to tak občas navenek tváří. Co je vlastně ta dokonalost? Že je dítě pořád čisté a má značkové oblečení? Že má vyladěný pokojíček plný nejnovějších trendů? Nebo snad to, že máš doma krásně naklizeno a každý den uvařeno a všechno perfektně nazdobené? Bullshit. Možná na instagramu ano. Já jsem toho názoru, že zvlášť pokud jsou děti malé a odkázané především na maminku, není nic víc, co bys jim mohla dát než SVŮJ ČAS  a lásku. Razím filozofii, že pokud se někomu nelíbí, že nemám doma vše perfektní a dost často všude hračky a dětské věci, že nemám pokaždé napečeno a perfektně vyladění domov, nemusí na návštěvu chodit. Můžeme se sejít klidně v kavárně, nebo restauraci. Když to nechopí bezdětné kamarádky, to člověk pochopí, pokud však se necítíš komfortně v takových situacích, raději to vyřeš, jak je tobě příjemné a neboj se říct svůj názor. Protože budeš opět pak více v klidu.

Je pochopitelné, že je toho na tebe moc. Zvládat dítě, domácnost, občas si udělat čas na sebe a vypnout a ještě přemýšlet nad tím, abys šla svému dítěti příkladem. Jsou noci téměř beze spánku, dny kdy prostě už nemůžeš a pak člověk přesně ty pocity, že jako MATKA jsi totálně selhala. Je to normální! A budeš se s tím podle mě setkávat dál a dál. Ale nejsi sama! A jsi jen unavená, frustrovaná a věř mi, že to přejde. Dej si vanu, jdi si brzy lehnout a uvidíš, že zítra bude líp!

Nejsi špatná máma. Jsi jen unavená vystresovaná, je toho na tebe moc. Jsi jen člověk, nejsi stroj.

 

Jsi skvělá máma !!

Každá máme občas pocit, že jsme špatné matky a udělaly jsme milion chyb a co všechno bychom udělaly jinak. Ale udělaly? Opravdu bychom to vše udělaly jinak a bez chyb? Pochybuji. Protože z těch chyb se učíme a teď víme, co jsme předtím nevěděly. Myslím, že bychom to udělaly znovu a stejně. Děláme vše jak nejlíp umíme a pokud tohle právě čteš, chci ti říct, jak si skvělá máma!

Že se snažíš, co můžeš, co ti síly stačí. Občas už nemůžeš a padáš na hubu a ztrácíš pojem o realitě. Představuješ si, jak se konečně vyspíš, nebo si budeš taky moc udělat co TY sama chceš, jet kam TY chceš, ale teď to tak bohužel nejde. Jsi neskutečně silná a dokážeš víc, než si myslíš. Uvědom si to, prosím, občas. Pochval se. Buď na sebe pyšná. Vždyť co jsi už všechno zvládla? Porod, šestinedělí, ale i těhotenství a kolikrát nátlak okolí a pochybnosti sama o sobě. To je ale normální! Každá to tak máme a mělo by se o tom více mluvit.

Jsi neskutečně silná a dokážeš víc, než si myslíš.

Být matkou je ta nejtěžší a zároveň nejkrásnější věc na světě. Je to “požehnání” a skutečná přednost a zároveň výzva. Patří nám obrovské uznání, úcta a respekt. Každá z nás jsme výjimečná, ale právě toto nás spojuje. Nezapomínejme na to, jak úžasné jsme! 

Podívej se na chvilku na toho tvého drobečka tím samým pohledem jako on na tebe. Cítíš tu lásku? Pak se podívej do zrcadla. A řekni si nahlas JSI SKVĚLÁ ! Usměj se na sebe a představ si, jak někomu vyprávíš, co všechno si jako máma dokázala. Najednou ty zázraky uvidíš, i když ti do těd přišlo, že to je něco běžného a obyčejného. Co nás všechno všechno ještě čeká? Co nás děti ještě všechno naučí a my je?

Jak jsem již psala v článku o tom, co se máme učit od dětí, je to opravdu vzájemné. Naslouchejme proto jak sobě, tak dítěti. Ne každému se povede hned propojit s dítětem, pro někoho to je opravdu cesta a chvíli to trvá. Jen to nevzdávejme a chovejme se k dětem (ale i k ostatním lidem), tak jak chceme, aby se i ony chovali. Uvidíš, že se ti to pak všechno vrátí.

Každá jsme jiná, ale v mateřství je obrovská síla! Mateřská láska je, troufám si říct, tou nejsilnější a měly bychom toho využívat  a ne si neustále za něco nadávat. Uděláme chyby, jistě a bude jich spousta! Poučme se z nich a buďme lepším člověkem a posouvejme tak sebe, své děti i naše okolí. Vždyť to na sebe všechno tak krásně navazuje a souvisí! 

Najednou totiž jako mámy zjistíme, jak málo spánku nám stačí, co všechno zvládneme. Objevíme v sobě tu neskutečnou sílu a odhodlání. Nic pro nás není problém a neexistují překážky. Takto to alespoň vnímám já a mohu úplně s klidem říct, že mateřství mě hodně změnilo a jsem za to moc ráda. Máš také takový pocit? Změnilo se u tebe něco po příchodu tvého dítěte na svět? Nebo si žiješ pořád tak nějak stejně? Zajímá mě jakákoli tvá zkušenost a postřeh. Klidně napiš do komentáře inspiraci pro ostatní ženy, nebo i mně soukromou zprávu. Budu moc ráda!

Pojďme tvořit nejlepší verze sebe sama a našich dětí, další generace!

ŽENY, MATKY! Proboha, vždyť my jsme úžasné! Připomínejme si, často prosím! A nezapomeňme být šťastné!

Komentáře