Dnes bychom ti rády představily Kateřinu Lednickou!

Au Pair nejen v USA, cestovatelka,
akční žena, mileniálka každým coulem

 

Katty je velmi inspirativní a aktivní žena, která se rozhodla se s námi podělit o své zážitky z cestování a zkušenosti s prací v zahraničí.

V současné době pracuje jako koordinátorka nájemců v nákupním centru v našem hlavním městě.

Dnes Katty vyzpovídáme hlavně ve zmíněné oblasti práce v zahraničí. Zjistíme také srovnání několika zemí, včetně té naší. 

 

 

3 věci, které Tě momentálně dělají šťastnou: rodina, začínající léto, moje práce

Tvůj nejoblíbenější způsob relaxace: nejraději mám aktivní relax. Ať už v přírodě, či ve fitku. Čím víc v pohybu jsem, tím víc energie mám 😊

Co máš na sobě ráda: svoji disciplínu: co si umanu, za tím si jdu.
A také svou upřímnost, nikomu nemažu med kolem pusy a vždycky řeknu svůj názor!

Katty, moc Tě tady vítáme v #Buďinspirací a jsme moc rády, že jsi přijala naše pozvání. Mohla by ses nám prosím na úvod krátce představit?

Ahoj, já moc děkuji za pozvání, vážím si toho! 😊 Jmenuji se Kateřina Lednická, ale přátelé mi říkají Katty. Své křestní jméno mám ráda v celé svojí podobě, ale tohle je takové osobnější.

Je mi 24 let a z malého města, se snem být učitelka v mateřské školce, jsem se dostala někam úplně jinam a to do kanceláře v centru Prahy. Nicméně si na nic nemůžu stěžovat, svojí práci mám ráda a jsem šťastná. Hlídání dětí jsem si užívala téměř tři roky, díky čemuž jsem zjistila, že to není něco, co bych chtěla dělat do konce svého života. Děti mám moc ráda. Těším se, až jednou budu mít svoje, ale to je něco úplně jiného.

Co pro Tebe znamená být mileniálkou? Co si o této generaci myslíš?

Být mileniálkou pro mě znamená mít možnosti. Možnost mít dobrou práci, ale zároveň být v budoucnosti i dobrou matkou. Mít možnosti, které byly dříve nemyslitelné. Já neříkám, těším se, až jednou budu mít svojí vlastní rodinu, ale zároveň si užívám to, že můžu cestovat, zaobírat se pouze sama sebou a rozvíjet se. Nikdo se na mě nedívá skrz prsty, že mi je už skoro pětadvacet a zatím ani neuvažuji o tom, že bych měla mít v nejbližší době vlastní dítě. Já se řídím tím, že vše, co má do života přijít, přijde v ten správný čas samo. 😊

O téhle generaci si myslím, že je průlomová, a to ve spoustě směrech. Ať už se jedná o neustálé zmiňování toho, jak moc je důležitá sebeláska, podporu zdravého životního stylu, na který je kladen určitě mnohem větší důraz než dřív. Až po to, že společnost začíná pomaličku chápat, že stejnou práci dokáže zastat jak muž, tak žena. Sice je to ještě pořád v plenkách, ale vidím tam určitý posun. Moc bych si přála, aby se za pár let nedělaly už žádné rozdíly, tak uvidíme. A pokud se toho nedočkáme my, tak snad alespoň naše děti.

Zároveň si ale myslím, že je (hlavně na ženy) vyvíjený strašný tlak ze strany sociálních sítí a médií, což rozhodně není správné. Člověk má tendenci sám sebe pořád porovnávat s ostatními. Na slabší jedince můžou mít rádoby dokonalé fotky neskutečně negativní dopad. Myslím si, že je důležité o tom mluvit, a hlavně se o tom nebát mluvit ani s dětmi (především s dospívajícími). Z tohoto důvodu mám ráda rozmáhající se profily na Instagramu, které ukazují, jak vypadá opravdové ženské tělo.

Jak se vnímáš jako žena? Co je pro Tebe jako ženu důležité?

To, že jsem žena, vnímám jako dar. Miluji být ženou. Své ženství si užívám, víceméně nosím pouze oblečení, které ho ještě víc podtrhuje. Baví mě se parádit, upravovat se a dbát o sebe. Čím starší jsem, tím víc si uvědomuji, jak je ženské tělo vlastně silné a schopné.

Pro mě, jako pro ženu, je důležité být soběstačná. Samozřejmě, myslím si, že i v dnešní době je důležité, aby byli muži gentlemani. Zároveň jsem ale ráda, že se dokážu sama o sebe postarat a nejsem na nikom závislá.

Pracovala jsi jako Au pair v USA, jaké to bylo? Jak dlouho? Jaká byla tvá zkušenost?

Ano, dělala jsem Au Pair v USA a žila jsem tam celkem dva roky. Odletět do USA bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem kdy udělala. Moje zkušenost byla pozitivní. Kdybych se vrátila v čase, letěla bych znovu. Možná to ale bylo i tím, že jsem měla vážně štěstí na rodiny, u kterých jsem hlídala. Celkově na lidi kolem sebe. V Americe mám svou druhou rodinu. Poznala jsem tam kamarádky, se kterými se budu přátelit do konce života a považuji je za jedny z nejbližších.

A jak to vlastně začalo? Splnilo to tvá očekávání?

Stalo se to tak, že jsem po maturitě šla na vysokou školu, která ale nesplnila moje očekávání. V té době jsem se už dívala na blogy holek, které byly někde v zahraničí, a já se pro to strašně nadchnula. Hledala jsem informace, hltala jsem všechny jejich příspěvky a ano, záviděla jsem jim. Záviděla jsem jim, že si užívají život v zahraničí, zlepšují se v jazyce a vlastně žijí „snový život“. No a s tím, že jsem měla vždycky ráda děti, měla jsem jasno. Chtěla jsem do zahraničí, cestovat, ale zároveň jsem nechtěla pouze na letní brigádu, kde bych sbírala ovoce. Proto jsem se rozhodla jít cestou Au Pair. A ano, má očekávání to rozhodně splnilo.

Co se ti v USA nejvíce líbilo? Například i v porovnání s ČR.

V USA se mi líbilo, že nikdo neřeší životy ostatních a nikdo nikoho neodsuzuje. Také se mi líbil přístup k zákazníkovi ve všech sférách. Nikdy se mi nestalo, že bych narazila na někoho nepříjemného ve službách. Pokaždé zněl pozdrav „Hi, how are you?“. Ano, ty lidi to vesměs nezajímá, ale je to podstatně příjemnější než kyselé obličeje, se kterými se kolikrát setkáváme tady u nás. A je toho mnohem, mnohem víc, ale to by bylo na dlouho. 😊

Rozhodně ale netvrdím, že je v USA tráva zelenější, protože není. Já mám ČR ráda, mám ale ráda i USA. Obě země mají něco do sebe, svoje plusy a mínusy.

Byla jsi také v Německu a Anglii, byly tam nějaké rozdíly? 

Bylo to rozhodně jiné. Já osobně jsem se v Anglii cítila jako levná pracovní síla, která udělá vše a má být vlastně vděčná za to, že tam je. Tohle ale není pravidlem, vím, že je spousta holek (a i kluků), kteří se tam měli/mají pohádkově. Vždycky je to pouze a jen o štěstí a o tom, na jakou rodinu tam člověk narazí. Já bohužel to štěstí neměla. Rozhodně jsem se z toho ale nijak nehroutila, protože když nejde o život, jde o h.... (a to si už všichni jistě domyslíte sami 😊).

V Německu to bylo také úplně jiné. Tam bohužel byla nešťastná souhra okolností, a tak jsem musela odjet domů dřív. S rodinou jsme ale měly dobré vztahy a se starší slečnou jsme v kontaktu dodnes.

Co bys poradila holkám, které o práci v zahraničí také přemýšlejí? Jak na to? 

Všem holkám (a pokud to tady čtou i kluci, tak samozřejmě i jim), bych poradila, aby rozhodně jeli. Je to životní zkušenost, vzpomínky člověku zůstanou napořád. Já se díky tomu podívala na místa, o kterých jsem dřív jenom snila. Poznala jsem spoustu super lidí, dospěla jsem a stala se takovou verzí sebe sama, se kterou jsem skutečně spokojená. Ne vždy to bude růžové, to ostatně není ale nikdy nic. Důležité je se nehroutit z toho, že něco nevyjde, protože všechno se dá řešit.

Do USA je jediná legální cesta jet přes agenturu a celý Au Pair program je regulovaný státem (tzn. kapesné, odpracované hodiny za týden, nárok na volno apod.). Po Evropě je to takové volnější, člověk si to celé může zařídit i sám. Ale pokud je někdo, kdo se toho bojí, tak opět může využít služeb agentury. 😊

Jaké jsou, dle tvého názoru, benefity cestování a práce v zahraničí? Šla bys do toho znovu?

Dalo mi to strašně moc. Zážitky, zkušenosti, sebedůvěru, dospělost. A ano, šla bych do toho znovu.

Benefity cestování a práce v zahraničí jsou podle mě jednoznačné – člověk pozná jiné prostředí, má větší možnost poznat, jak to v daném státě funguje, než když je tam pouze na dovolené. Je tam sám za sebe, nikdo ho nevodí za ručičku, takže musí řešit i nepříjemné situace, takže dospěje. Seznámí se s novými lidmi a hlavně – naučí se mluvit cizím jazykem.

Já odjížděla s dobrou angličtinou, ale bála jsem se mluvit. Stačilo ale pár týdnů, aby opadnul můj stud z mluvení a rozmluvila jsem se. Samozřejmě, mluvila jsem s chybama, ale nikdy se mi nestalo, že by se mi někdo posmíval, naopak. Cizinci obdivovali, že mluvím plynně i jinou než pouze svojí mateřskou řečí a domluvím se.

Jak vnímáš tu možnost v dnešní době cestovat? Co se pro tebe změnilo v současné době - době koronakrize? 

Pro mě se změnilo to, že jsem musela odložit výlety do zahraničí, které jsem měla naplánované. Jasně, zprvu mě to štvalo, ale zdraví je podstatně důležitější. Mrzelo mě to, ale zítra není konec světa, a tak se tam holt podívám později. Svět se z toho nezboří. 😊

Celkově si myslím, že než se cestování do zahraničí opět rozběhne, že to bude nějakou chvíli trvat. Lidé se bojí, spoustu lidí přišlo o práci, a tak budou řešit jiné věci než cestování. Samozřejmě si ale přeju, aby se cestování a vše s ním spojené vrátilo co nejdříve do starých kolejí a všichni mohli zase volně cestovat.

Co bys chtěla vzkázat ženám naší generace Y?

Buďte samy sebou, buďte pyšné na to, že jste ženy a užívejte si to. Vždy si jděte za tím, co chcete, nedávejte na názor svého okolí. Svůj život žijete vy samy a je důležité, abyste byly se svým životem spokojené především vy samotné. 😊

S Katty jsme již domluvené, že něco i natočíme. Došly jsme totiž k závěru, že je k tomuto tématu určitě mnohem víc, co bychom vám mohly předat. Proto cokoliv vás k cestování, nebo práci v zahraničí zajímá - určitě se ptejte. 

  • Myslíš, že je tvá práce výjimečná oproti běžného zaměstnání? Neobvyklá?
  • Chtěla by ses i ty podělit s ostatními o svůj obyčejně neobyčejný život?
  • Máš něco, co bys ze sebe chtěla předat ostatním?

 

Pokud si myslíš, že můžeš ostatní mileniálky podpořit v oblasti osobního rozvoje (ale i jiných - mateřství, kariéra, partnerské vztahy, lifestyle), napiš nám něco o sobě a my se ti ozveme!

Můžeš využít kontaktního formuláře níže či napsat a připojit přílohy přímo na info@zenyzypsilonu.cz

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely vyřešení vašeho dotazu.