Kdo vlastně jsme?

Jsme dvě úplně obyčejně neobyčejné holky, stejně tak jako i ty. Obě jsme maminky a obě máme v sobě odjakživa chuť pomáhat a obě nesnášíme faleš a přetvářku. Zakládáme si na lidskosti a upřímnosti. Není to sice dlouho, co se známe, ale máme pocit, jako bychom se znaly už roky. A z toho důvodu jsme spolu začaly rozebírat nejen maminkovská témata, ale hlavně NÁS. Obě jsme moc dobře chápaly, že být mámou je nádherná záležitost, ale že je třeba mít nějaký prostor i pro sebe. Neztratit sebe samotnou mezi těmi plenkami, příkrmy, uspáváním a nekonečných rad jak být dokonalou matkou, kterými je internet zahlcen.

Milujeme hlasovky, které nám šetří neuvěřitelné množství času, a tak jednoho dne mezi těmi všemi našimi whatssapp rozhovory o všem a o ničem přišlo další překvápko a to, že máme společný koníček, o kterém jsme doposud nemluvily. Psaní. Jelikož jsme si obě do té doby psaly články tzv "do šuplíčku", zrodil se nápad.

Co takhle vytvořit blog? Něco, kam budeme psát naše pocity, ale i naše názory a objektivní pohledy na různá témata? Něco, co by mohlo ostatní ženy inspirovat a pomáhat jim? Sdružovat komunitu lidí, jako jsme my a navzájem se podporovat? 

Obě jsme nápadem byly úplně nadšené a jelikož jedna z nás je ta kreativní, disciplinovaná a důsledná a druhá má pro změnu s blogováním zkušenosti především po technické stránce, usoudily jsme, že spojením našich zkušeností a schopností může vzniknout opravdu smysluplný projekt. A z pouhé myšlenky se najednou stala fakt realita...

Jmenuju se Veronika, ale nejradši mám, když mi ostatní říkají Veru. Jsem devadesátpětka, takže jasná mileniálka a taky maminka malé Viky. 

Už od čtvrťáku jsem věděla, že se mi nelíbí, jak na nás společnost pohlíží. Byla jsem snad jediná, kdo nechtěl jít na vejšku a kdo měl snad od patnácti jedno velké přání a to: "Nechat si od života namlátit". Protože jsem prý byla chytrá a šikovná, když jsem chtěla, byla škoda na tu vysokou nejít. Jenže nikdo se mě už neptal, jestli o to fakt stojím nebo ne. A když jsem sama nevěděla, kterým směrem se vydat a kterou práci vykonávat, neviděla jsem v tom vůbec žádný smysl. Od roku 2014 jsem měla jasný cíl. Šťastná rodina, dům, bazén, auto, hezká práce. Tohle všechno jsem si splnila o tři roky později s tím, že už v roce 2016 jsem tak nějak pochopila, že zaměstnání není pro mě a svobodu a naplnění najdu jedině v podnikání. Protože jsem milovala psaní, má cesta vedla ke korekturám, copywritingu a správě sociálních sítích a webových stránek. Otextovávala jsem webovky různým firmám a také vedla chod webových stránek jednoho investičního projektu, který později krachnul a já přišla o příjem. To už jsem ale nastupovala na mateřskou, takže jsem dala průchod novým nápadům a vytvořila web www.moderni-mama.cz. Byl to spíše osobní blog, kde jsem sdílela se světem svoje pocity, ať už ty dobré i špatné. 

Chyběl mi však řád a systém. Takže když přišel nápad svoje články v pdoobě deníčkových zápisků vydat do knihy, nijak jsem se ani nezamýšlela nad tím, zda má můj web nějakou sledovanost či ne a po hlavě do toho skočila. Ostatně jako se vším. Má kniha se neprodala, ale já měla skvělou zkušenost a svůj sen o vydání vlastní knihy jsem si mohla odškrtnout. 

Na počátku roku 2018 mi přišla do cesty příležitost ohledně spolupráce s firmou Mary Kay. Nikdy jsem nechtěla nic prodávat, jelikož jsem pracovala u Avonu jako Sales leader tři čtvrtě roku a moje zkušenost byla katastrofální, stejně tak jsem nebyla nadšená ani z obchodních praktik Nu Skinu a LR, váhala jsem. Už je to víc jak dva roky, kdy mi Mary Kay změnila život, protože mi ukázala, co v životě je vlastně fakt důležité. Dovedla mě k sobě samotné, pomohla mi díky její filosofii "Chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se chovali oni k tobě", stát se lepší verze sebe samotné, a já tak najednou dokázala ve svém životě učinit určité kroky a změnila tak celou svou realitu na lusknutí prstu. Některé životní lekce  jsem sice nepochopila napoprvé a bylo třeba je zopakovat a najednou sice nemám už ten dům, ten bazén, to auto, ale mám něco mnohem cennějšího. Moje životní priority se zcela změnily a já pochopila, že pokud chci být v životě opravdu šťastná a být tak i nejlepším příkladem své dcery, musím fakt začít u sebe. U nastavení hlavy. A i když to někdy  bolí, je to v pohodě. Protože růst prostě fakt bolí. A každý má tu definici štěstí jinou. Důležité je uvědomit si opravdu to, CO chceme. A ne to, co bychom MĚLY chtít.... 

Jmenuji se Hanka. Jsem mamkou dvouletého chlapečka.

Psaní miluji už od dob, kdy jsem se psát naučila. Celkově jsem kreativní a empatický člověk. Jako spousta žen dávám hodně na emoce a intuici, která mě většinou nezklame. 

Vysoká škola, si troufám říct, nebyla pro mě to pravé v mnoha směrech. Dlouho jsem se hledala, vyzkoušela catering, finanční služby, callcentrum v ČEZu, recepční… Dalo mi to mnoho zkušeností a poznala jsem velké množství lidí. Tou však největší rolí v mém životě je role matky. Neuměla jsem si nikdy představit jaké to je. Nikdo neumí, dokud to nezažije. Kolik věcí vás to naučí a jakým člověk se stanete. Díky tomu jsem si začala mnoho věcí uvědomovat a stále uvědomuji. 

V roce 2019 mi přišla do cesty další výzva, Mary Kay, kde jsem se s Veru poznaly. Za tu dobu jsem také potkala opravdu spoustu žen a pomohla jim nejen ke krásné pleti, ale i zdravému sebevědomí. Sdílela jsem s nimi jejich radosti i starosti, úspěchy a osobní životy. Vždy jsem chtěla lidem pomáhat, a proto to pro mě mělo smysl. Opět jsem se začala v tom životě někam posouvat. Další role. Jako bonus jsem získala i několik kamarádek a mohla být svědkem tolika proměn. A to ne jen vzhledově, ale hlavně uvnitř. V hlavě. Co kdybychom všechny měly tu moc, sílu něco změnit? Ale my ji máme. Každá jí máme v sobě. Nechme ji růst, vyplout na povrch….

Být mileniálkou pro mne znamená hodně věcí. Více rolí, možností, ale také zdolávání překážek a neustálý růst. Svoboda. Informace. Technologie. Touha něco ve světě změnit. Máme milion možností, využívejme toho.

Za opravdu důležité u sebe nyní považuji své budoucí cíle a to, jaká jsem teď a jaká je přítomnost. A jaká vlastně? Žít spokojený život, s mými milovanými, dělat, co mě baví, být šťastná a inspirovat k tomu další ženy. Daří se mi to vždy? Ne. Rozhodně ten svět není tak pohádkový, jak to mnohdy může vypadat. V dnešním světě obzvlášť. Chci ukazovat realitu. Život je totiž jako na houpačce, jednou jsi dole a jednou nahoře. A ty z nás, které jsou nahoře, pojďme zde být pro ty, které jsou dole, nebo teprv na té cestě nahoru, protože kdo ví, kdy se role zas obrátí? A kdy právě ty, nebo já budeme potřebovat tu pomoc. :)