Dnes bychom ti rády představily Monču Šimlovou!

budoucí maminka, studentka VŠ, cestovatelka, neuvěřitelně akční žena a Mileniálka s velkým M

Monča je mladá žena, která moc dobře ví, co od života chce a jak všech těch možností, které jí jsou nabízeny, využít. 

Je stále veselá, stížnosti ji moc neberou a co je pro ni opravdu prioritou jsou zážitky a orientace na rodinu a své nejbližší. Pokud někdo opravdu umí ŽÍT, tak je to ona. Dnes se s tebou podělí o spoustu skvělých tipů ohledně cestování a o její životní postoj. 

 

3 věci, které Tě momentálně dělají šťastnou:

Momentálně mě nejvíc dělá šťastnou tak nějak globálně to, jak teď žijeme. Ale kdybych se měla rozepsat, asi by to byl můj manžel, naši kocourkové a to maličký štěstí, co mi neustále tlačí na močák a nutí čůrat.. :) A taky už se hrozně těším na léto, na sluníčko a výlety.

Tvůj nejoblíbenější způsob relaxace:

Přijde na to, jestli myslíš relaxaci psychickou nebo fyzickou. Pokud už mám dost lidí, práce, školy a všeho, potřebuju ven. Takže výlet nebo alespoň procházka někde v přírodě, ideálně na sluníčku, mi dokáže nabít baterky zase pěkně do plna. No a pokud už není energie vůbec na nic, tak gauč, konvice plná dobrého sypaného čaje a nějaký pěkný film nebo seriál, popř. knížka.

Co máš na sobě ráda:

Tyjo, takhle cíleně jsem o tom nepřemýšlela. Je spíš bohužel běžné, že dokážeme vyjmenovat to, co na sobě nesnášíme - jakože nedochvilnost, silný stehna, divný vlasy, vždyť to znáš.. :) Ale myslím, že by se nad tím měl každý zamyslet a být schopen jasně říct, co má na sobě rád. Takže já si dávám domácí úkol do příště..

Moni, jsme moc rády, že jsi se rozhodla podělit se s námi o nějaké informace o tobě a tvém životním stylu. Už delší dobu tvůj životní styl a tvou energii hodně obdivuju, protože jí máš pořád na rozdávání a jedním slovem - opravdu ŽIJEŠ. S manželem milujete cestování a zážitky a různé společenské aktivity celkově, takže neustále něco vymýšlíte. Mohla by ses nám v úvodu představit a říci něco málo o tom, jak vlastně vypadá takový tvůj typický týden?

Tak to si myslím, že je ta nejtěžší otázka. Nebo spíš časově nejnáročnější, protože něco jako typický týden u mě asi neexistuje. Jakože ano, většinou pět dní v týdnu kráčím procházkou do práce, dopoledne administrativa, odpoledne kroužky s dětmi, doučování angličtiny, pátky ve škole, tu a tam nějaký posezení s kamarády, večer doma trošku toho úklidu, vaření na další den, film, deskové hry nebo knížka a večerní pohoda a pořád dokola. O víkendu jeden den doma nebo po příbuzných, často navštěvujeme kina, divadla a koncerty, druhý den nějaký výlet a zase nanovo. Jenže takhle jednoduché to právě nikdy není. Už jenom moje práce je tak různorodá, že kolikrát jsem x dní v týdnu někde na cestách, momentálně jezdím suplovat učitelku páté třídy do Kozolup třeba. Plus mi spadl do klína domek, kde jsem vyrostla, takže vyklízíme, obhospodařujeme zahradu, do toho zkouškové období, konec školního roku, příprava letní činnosti, hlavně táborů, no a taky to neustálý googlení, jestli mi správně roste břicho, kde mají nejhezčí postýlku a podobně...

Co pro Tebe znamená být mileniálkou? Co si o této generaci myslíš?

Popravdě jsem o tom nikdy takhle nepřemýšlela, nebo se tak nedefinovala. Jasně, žijeme jinak. Je jiná doba. V podstatě vidím generaci Ypsilon jako generaci lidí, kteří si konečně chtějí užívat, bavit se, chtějí studovat, budovat kariéru, žít si na nějaké životní úrovni, podporovat kulturu a cestování. Prostě naplno využít všeho, co tahle doba nabízí. Všechno to, co dříve nebylo možné. Myslím, a děkuji za to, že je konečně míň lidí, kteří se honí pouze za prací, žijí z výplaty do výplaty a jejich denní rutina se skládá z nudného do práce, z práce, uklidit, uvařit, spát a pořád dokola. Vždyť co je špatného na tom, se ve čtvrtek "zbláznit" a v pátek po práci třeba odjet na tři dny na Šumavu nebo třeba eurovíkend do Londýna?

Jak se vnímáš jako žena? Co je pro Tebe jako ženu důležité?

Nemám moc ráda takové to striktní genderové rozdělení do rolí mužů a žen. Spíš než abych se vnímala jako žena, vnímám se jako mladý člověk, téměř třicátnice, s manželem a pěkným bydlením, dvěma kocoury a šťastným životem. Snažím se starat se o sebe nejen zvenku ale i zevnitř, o svoji domácnost, o vztah s manželem, a teď bude mým hlavním úkolem začít se vnímat hlavně jako maminka. Z čehož mám trošku strach, i když se na to neuvěřitelně těším.

Strašně mě zaujalo například to, že nemáte vlastní auto. Jasně, teď, s miminkem v bříšku se to změní, ale doposud jste ho s manželem vůbec nepotřebovali. Jak je to možné, v dnešní době, kdy je na autě téměř každý závislý?

Udivuje mě trend, kdy si osmnáctiletí studentíci udělají řidičák a honem, honem si vyprosí od rodičů auto, rovnou nějaký pěkně drahý nový model a vozí si zadek po „vesnici“. A pak si povídáš s kamarády, že jsi jela tuhle autobusem, támhle vlakem a oni na tebe koukají, jako když jsi spadla z jahody. Neustále se třeba někdo diví manželovi, že jezdí každý den do práce a z práce autobusem. Ale proč by nejezdil? Ráno se tam dospí, do práce to má pak pár kroků od zastávky, cestou zpátky si čte knížku a domů přijede pěkně zrelaxovaný a s čistou hlavou. My teda oba řidičák máme, a když je potřeba, auto si občas od rodičů půjčíme – na větší nákup, na hory, na dovolenou a tak, ale nemáme asi potřebu si pořizovat vlastní. Vidím to jako velkého žrouta peněz a kondice. Vždyť jenom z Kaznějova jede na Plzeň za den okolo čtyřiceti spojů. Nakupovat chodíme po práci a batoh, popř. taška to spraví. Pokud jedeme na výlet, vybíráme si pěší trasy, nebo se někam přiblížíme vlakem. Aspoň si můžeme za odměnu po ušlapaných kilometrech dát pivo a neobávat se, jestli nenadýcháme.. J Pokud máte nějaké známé učitelky nebo vedoucí kroužků, schválně ať se zeptají, kdy naposledy jejich svěřenci jeli autobusem, nebo vlakem, nebo tramvají. Většina z nich třeba nikdy. Takhle já svoje děti vychovávat nechci..

Miluješ cestování a na zážitcích si zakládáš. Jak to vlastně s manželem děláte, že dokážete během roku navštívit tolik míst? To chce hodně organizace a perfektní plánování...

Asi to je všechno o plánování a o komunikaci. Hodně si povídáme o tom, kam se zrovna chceme podívat, co by nás zajímalo a tak. Spočítat si peníze a stanovit reálné možnosti. No a pak samotné plánování, kdy musím říct, že je většina zásluh na bedrech manžela, který řeší finanční stránku věci a takový ten pevnější fahrplan. Já už mu pak do toho jenom kecám, hledám další možné výlety a nápady v rámci dané lokality a trošku mu komplikuju život. Nakonec se ale vždycky dohodneme a vyjíždíme s pečlivě připraveným plánem, co, kdy, kde a za kolik. Občas z toho pak po cestě něco vynecháme, nedržíme se plánu úplně striktně, ale máme v ruce něco, od čeho se můžeme odpíchnout.

Mnoho lidí považuje cestování právě za nejlepší způsob sebepoznání. Mohla by ses pod to podepsat?

Nemůžu než souhlasit. Když si po téhle otázce znovu přečteš odpověď na tu předchozí, je to úplně zřejmé. Plus teda být spolu tři měsíce sami v cizí zemi, kdy přes dva měsíce makáš šest dní v týdnu od rána do večera a pak ve fázi největší únavy začneš cestovat přes kus spojených států.. neznám lepší zkoušku vztahu.

Máš za sebou návštěvu Maďarska, Rumunska, Dánska, Irska, Řecka, Holandska, Itálie, Španělska, Anglie, Německa, Belgie, Rakouska, Taiwanu, Ibizy, ale také jsi byla na Mallorce, v Tunisku, v Chorvatsku, na Korsice a asi dvakrát v Americe. O procestované ČR ani nemluvě. Kde se ti líbilo nejvíc a proč?

Už několikrát jsme se na tohle téma doma bavili a taky spousta známých se ptá a já nedokážu jednoznačně odpovědět a pak stejně skončím u stejného závěru. Amerika byla úžasná, ať už Chicago nebo Kalifornie nebo západní pobřeží, Taiwan je úplně jiný svět, v Londýně už jsem byla asi třikrát a miluju ho, Maďarsko mě asi nejvíc pozitivně překvapilo a všem doporučuju, Irsko je dokonalý a i přes tu veškerou špínu a binec má Neapol tak neuvěřitelný kouzlo.. mohla bych takhle pokračovat každou navštívenou zemí.. ale víš, co je na tom všem cestování nejlepší? Když přistáváš letadlem v Praze nebo ve vlaku, v autobuse cestou domů koukáš z okýnka a vidíš ty naše český louky, políčka, domečky a vesničky.. A úplně nejvíc pocit na husí kůži pro mě je, když se vracíme úplně domů, přejedeme osmnáctku (přejezd nad rodnou vsí) a otevře se před námi Kaznějov a já si vždycky říkám, že tady je stejně nejkrásnějš!

S Péťou (manželem) nevyhledáváte žádný luxus, spíše jezdíte na vlastní pěst. Jak řešíte tedy dopravu, ubytování a jídlo?

Nejdůležitější je všechno zařizovat včas. Jezdit někam na blind není nic pro mě, mám ráda svůj fahrplan v ruce. Ať už letenky (často vyjdou levněji než cesta autem a hlavně ten ušetřený čas) nebo ubytování zamlouváme v předstihu. Ubytování většinou volíme přes AirBnB nebo Booking. Stačí nám čistý malý pokojík s postelí a vlastní koupelnou. Nevyhledáváme luxus, na druhou stranu jsem nikdy nebyla ten typ cestovatele, co sdílí pokoj s dalšími dvaceti cizími lidmi. A taky se vyhýbáme bydlení v centru. Radši obětuju denně půl hodinky, hodinku do centra mhdčkem a ušetřím několik tisíc za ubytování, vlastně i za stravu, protože mimo centrum máš jak levnější restaurace, tak i trhy a obchody, kde nakupují místní domorodci. To platí hlavně u eurovíkendů v nějakém městě. A krom šetření vidíš místní ve svém přirozeném prostředí a ochutnáš víc z dané země. A to nejen v jídle. Nikdy nezapomenu na asi jednu z nejnebezpečnějších čtvrtí v USA – Little Havana a náš hotýlek tam nebo na ubytování v Bronxu.

Na čem se dá při cestování na vlastní pěst nejvíc ušetřit a v čem je to lepší než přes cestovku?

Nejdůležitější je pro nás ta svoboda, že se můžeš kdykoliv podívat kamkoliv, zastavit, nebo zatočit, vystoupit, kde uznáš, a třeba se tam zdržet půl dne. To se ti na poznávacím zájezdu nepovede. Taky přijdeš o možnost jen tak se toulat uličkami, přírodou, pozorovat lidi nebo zvířata. A pak bychom asi umřeli nudou být týden na jednom místě, u jedné pláže, v jednom hotelu. Pro naše cesty je typické, že se vždycky snažíme z daného místa vyždímat co nejvíc. Uděláme si vždy takový roadtrip, navštívíme spoustu míst, památek a přírodních zajímavostí a myslím, že líp poznáme tu zemi jako takovou. Vždyť si zkus u nás srovnat Telč s Českým Švýcarskem, slavnostmi v krojích na jižní Moravě nebo třeba doly, štoly a přírodu na Jáchymovsku. Jedna země a přitom tak rozdílná místa. A tak je to všude ve světě. A k tomu šetření, rozhodně doprava – pokud lze jezdit mhd/busem nebo chodit pešky, ubytování – vyhýbat se centru a hotelům a v neposlední řadě jídlo – stravovat se na ulicích ve stránku, v méně známé restauraci pro místní, a nebo si koupit v obchodě lokální pečivo, sýr a zeleninu a prostě si udělat rozkroj v parku, na kopci s vyhlídkou nebo u řeky. V Americe je taky bezvadné, že mají všude venku takové ty čůráčky na pitnou vodu. Ušetříš tak spoustu peněz a také vyplýtvaného plastu.

Jaké portály (letenky, ubytování...) doporučuješ sledovat, pokud někdo hodlá cestovat na vlastní pěst?

O ubytování jsem asi vše zmínila výše. Vždy bereme pokoj, který už má nějaké recenze a nikdy člověka, který se tím živí a zkoupí půl města. Takové lidi pak ani nepotkáš a veškerý smysl AirBnB se tím vytrácí. No a na letenky jasně Kiwi. Hodně se snažíme číst cestovatelské blogy. Internet je plný cestovatelů a každý z nich objeví něco, co je fajn vidět nebo kde je dobré ušetřit.

Co víza? Byl s nimi někdy problém?

Myslím, že krom Taiwanu a USA jsme je nikde neřešili. Běžné cestovatelské vízum třeba do Ameriky se dělá přes internet z pohodlí domova. Jen když jsme tam byli poprvé, byl to program Work and Travel pro studenty a bylo nutné jet na osobní pohovor na Americkou ambasádu do Prahy.

Je nějaké místo, kam by ses ještě ráda podívala?

No jéjé, těch je... Koupili jsme si takovou tu stírací mapu světa (travelmap.cz). Když navštívíš nějakou zemi, setřeš si jí jako políčko na stíracím losu. To tě hrozně žene kupředu. Kord když ti visí v obýváku. Myslím, že jsme toho už projeli opravdu dost, ale když vidíme, jak malou část světa máme vlastě seškrabanou, zase máme toulavou..

Když by letos nevyšlo miminko (jakože vyšlo), měli jsme v plánu Kanadu. Příroda tam je úžasná a v USA jsme nestihli Niagarské vodopády. Z kanadské strany jsou prý stejně hezčí. Pak už několik let mluvím o Vietnamu a poslední roky o Maroku. Pak taky Finsko. A z takových těch bližších městských destinací určitě v nejbližších letech Řím a Vatikán, Paříž a korona nám dost pokazila výlet do Polska do Krakowa a Osvětimi. A taky se přiznám, že jsme strašný ostudy a nikdy jsme nebyli na Slovensku. To musíme rozhodně napravit.

Jak se stavíte k cestování s miminkem? Počkáte, až bude starší, nebo máte v plánu vyrazit za poznáním kdykoli?

Myslím, že třeba s půlročním mimčem se v nosítku už dá ledacos podnikat. Asi bych hned nelezla do letadla, ale pokud bude mít rád/ráda cestování autem, proč nevyjet právě třeba do Tater, do Alp nebo zase do Maďarska. Taky miluju Chorvatsko. Ale primárně se teď chceme zaměřit na naší zemi. Je tu tolik míst, kde jsme ještě nebyli. V létě se chystáme na Třeboňsko. Před pár dny jsem objevila, jak je pěkně v okolí Mělníka, tam taky někdy musíme, v červenci chceme vylézt na bájnou horu Blaník.. je toho tolik.

Měla bys na závěr nějakou radu pro ostatní ženy?

Moje moto je: „Musíš si nastavit priority“. A neustupovat. V rámci možností samozřejmě. Plánovat a dávat si cíle. No a co, že se třeba občas nesplní nebo změní v něco jiného.. to je přeci taky super, vznikají tak možnosti pro další plány… musíš si věřit a také věřit tomu, že všechno, co děláš, děláš pro sebe... Jako je to v Petru Panovi: "Já věřím na víly! A jo a jo a jo!"

Moni má za sebou spoustu cestovatelských zkušeností, čehož si lze všimnout i na jejím instagramovém profilu, který je naprosto lidský, bez retuší a plný života. Mrkni a inspiruj se!

  • Víš o sobě, že jsi mileniálka a chtěla by ses podělit o svoje názory?
  • Chceš ostatním umožnit nahlédnout do tvého neobyčejného života?
  • Máš něco, co bys ze sebe chtěla předat ostatním?

 

Pokud si myslíš, že můžeš ostatní mileniálky podpořit v oblasti osobního rozvoje (ale i jiných - mateřství, kariéra, partnerské vztahy, lifestyle), napiš nám něco o sobě a my se ti ozveme!

Můžeš využít kontaktního formuláře níže či napsat a připojit přílohy přímo na info@zenyzypsilonu.cz

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely vyřešení vašeho dotazu.