Jmenuji se HANKA

a přijímám se taková jaká jsem!

Jsem mamkou dvouletého chlapečka. Psaní miluji už od dob, kdy jsem se psát naučila.

Celkově jsem velmi kreativníempatický člověk. Jako spousta žen dávám hodně na emoce a intuici, která mě většinou nezklame. 

Být mileniálkou pro mne znamená hodně věcí. Více rolí, možností, ale také zdolávání překážek a neustálý růst. Svoboda. Informace. Technologie. Touha něco ve světě změnit.

Máme milion možností, využívejme toho.

Všechny ty překážky jsou jen v naší HLAVĚ!

Dnes vím, jak je důležité:

  • Věřit v sebe sama a jít svou vlastní cestou.
  • Být vzorem sama sobě a neporovnávat se, že je někdo lepší než já.
  • Když vyžaduji změnu od někoho jiného, musím jí udělat nejdřív v sobě.
  • Nebojím se udělat chybu. Odpustila jsem si, že nejsem DOKONALÁ. Vím, že je v pohodě občas nebýt v pohodě.
  • Umím si na sebe dělat čas a vědomě se věnovat jen sobě! A pravidelně dělat, co mě baví.
  • Věřím, že zázraky se dějí a že naše mysl má neuvěřitelnou sílu a moc.
  • Vím, že dokážu všechno, když to jen sama sobě dovolím.
  • Hledám v životě pozitivní cesty.

 

Také už chápu, že důležitá je cesta a ne cíl. Že vlastně celý život se něco učíme, posouváme a objevujeme sebe sama.

Tou však největší rolí v mém životě je role matky. Neuměla jsem si nikdy představit jaké to je. Nikdo neumí, dokud to nezažije. Kolik věcí vás to naučí a jakým člověkem se stanete. Díky tomu jsem si začala mnoho věcí uvědomovat a stále uvědomuji. 

Jenže dřív to u mě vypadalo úplně jinak.

Neuměla jsem si vůbec představit, kým bych mohla být. Nebo, že to mohu sama ovlivnit. Říkala jsem si "Prostě to tak je, nic nezmůžu..."

Před několika lety, ještě před mateřskou, jsem vystřídala spousty zaměstnání, nemohla jsem najít to svoje a přišla jsem si, že nic pořádně neumím a že z toho není cesty ven. Když jsem si myslela, že jsem svůj směr našla - otěhotněla jsem. Byla jsem šťastná, zároveň jsem však cítila, že nějak upozaďuji sebe. Tohle období se znásobilo po porodu.

Samozřejmě veškerá má pozornost byla na miminku a péči kolem něj. Roli matky jsem milovala (a miluji dodnes) a naplňovala mě, přesto jsem cítila, jako že mi stále “něco chybí”, že to není v pohodě. Až opravu po dlouhé době - cca roce a půl mi došlo, co to bylo - neměla jsem na sebe absolutně čas.

Na mě přeci tolik teď nezáleží

Všichni jsou důležitější než já: miminko, partner, rodina, přátelé… Kde jsem já? Záleží na tom? Nedokázala jsem lidem říkat ne, neuměla jsem si prosadit své názorymluvit o pocitech otevřeně a pořád se hledala v ostatních. Když ONA to dělá všechno líp: je 100% mámou, manželkou, perfektně zvládá domácnost, chodí do fitka a ještě třeba pracuje. A já si stěžuju, přitom mám na starost “jen” miminko a domácnost, která vypadá často dost katastrofálně.

Neměla jsem chuť se ani namalovat, hezky obléct, proč vlastně? Trávila jsem spousty času na sociálních sítích a hledala informace, jak dělat všechno líp, jak být lepší, “dokonalejší”. Přitom jsem si nepřipadala nikdy dost dobrá. Ať jsem udělala cokoliv, byla jsem nespokojená sama se sebou. Nadávala jsem si za své emoce a zlobila se na sebe.

A taky mé oblíbené věty, kterými jsem vše smetla ze stolu:  "Na tohle já nejsem." ,,Nejsem ten typ." ,,Na tohle vážně JÁ nemám." apod. Výmluvy tohoto typu nás neskutečně brzí...

Dost jsem si také opakovala - hlavně ať je spokojené moje dítě, na ničem jiném přeci nezáleží, že?

 

Jenže velký omyl. Aby mohlo být dítě opravdu šťastné - musíme začít vždy MY samy u sebe!! Děti se od nás totiž učí, všechno opakují, a když není šťastná máma, není šťastné ani dítě. Tohle zjištění mi dalo obrovský kopanec…

 

Poznávání sebe sama jako cesta

Začala jsem se věnovat kosmetickému poradenství. Díky týmovým akcím a různým školením jsem se čím dál tím víc zajímala o osobní rozvoj. A tak jsem učila dbát ne jen o svou pleť a vzhled, ale především o své nitro. Duši, mysl, vnitřní já, nazvěte si to, jak potřebujete.

Za tu dobu jsem potkala opravdu spoustu žen a pomohla jim nejen ke krásné pleti, ale i zdravému sebevědomí. Vždy jsem chtěla lidem pomáhat, a proto to pro mě mělo smysl. Opět jsem se začala v tom životě někam posouvat. Další role. Jako bonus jsem získala i několik kamarádek a mohla být svědkem tolika proměn.

A to ne jen vzhledově, ale hlavně uvnitř. V hlavě.

Ten ale opravdový zlom přišel, když jsem potkala Verču. Sdílely jsme společně naše životní příběhy, starosti i radosti. Tam nastal doslova ohromný výbuch! Emoce, emoce a zase emoce! Milion uvědomění a hlavně vzájemné podpory. Nikdy jsem nic takového nezažila. 

Předávaly jsme si každý den stále nové a nové pohledy na nejrůznější situace, začaly jsme pátrat i všude kolem - knihy, podcasty, videa, články…. Stala se z toho naše vášeň a společně jsme se posouvaly dál a dál v našem životě. Zaměřily jsme se na sebe, dovnitř a hledaly cesty a možnosti. Zkoumaly, co dokáže naše tělo i hlava, když uděláme tohle a nebo se budeme řídit tamtím…  

Spolu jsme rostly, kvetly a posouvaly se. Zažívaly i těžké časy, ale přicházely na to, že to prostě JDE ŘEŠIT! Že všechno má řešení a je to jen o našem přístupu a naší hlavě. O nás.

„Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“

- Malý Princ

 

Generace Y a milion možností

Když se zrodila jednoho dne myšlenka “pojďme to předávat dalším ženám” zaplavila mě neskutečná euforie, dodnes to cítím. Zapátraly jsme tedy ještě hlouběji a zjistily, že je tady nějaká generace, které my jsme také součástí. Ta generace ovlivňuje spousty myšlenek, vzorců a našich životních rozhodnutí. 

Rozhodly jsme se to propojit. Obě jsme dělaly kosmetické poradenství a věděly jsme moc dobře, jak jsou na tom ženy, mileniálky, se svým sebevědomím, sebeláskou, nefungujícími vztahy a prací, která je mnohdy ani nebaví a bojí se odejít. Samy jsme tyhle situace znaly a teď jsme už přeci věděly, že je to z toho cesta! Nemusí to tak být! Určujeme si to jen my!

Samy jsme začínaly jednoduchými kroky a uváděly je do praxe a zjišťovaly, co a jak funguje. Informací bylo a je spousta. Hromady různých zdrojů. Co ale mít všechno na jednom místě? A zaměřeno na generacy Y a ženy? My jsme totiž hodně specifická skupina.

Obě moc dobře víme, že možností v dnešním světě máme milion a je v pořádku zkoušet hezky jednu po druhé.

Ukážeme ti tu cestu. A že stačí chtít a věřit a dokážeš cokoliv.

Pochopily jsme, že základem je v životě najít balanc.

Za opravdu důležité u sebe nyní považuji své budoucí cíle a to, jaká jsem teď a jaká je přítomnost. A jaká vlastně? Žít spokojený život, s mými milovanými, dělat, co mě baví, být šťastná a inspirovat k tomu další ženy. Daří se mi to vždy? Ne. Rozhodně ten svět není tak pohádkový, jak to mnohdy může vypadat. V dnešním světě obzvlášť.

Chci ukazovat realitu

,,Život je totiž jako na houpačce, jednou jsi dole a jednou nahoře. A ty z nás, které jsou nahoře, pojďme zde být oporou pro ty, které jsou dole, nebo teprv na té cestě nahoru, protože kdo ví, kdy se role zas obrátí?
A kdy právě TY, nebo JÁ budeme potřebovat tu pomoc. 🙂 "

                                                                                            S LÁSKOU