Umíme ještě rozlišit realitu od sociálních sítí? Jak ovlivňují naše vztahy?

Lze omezit v dnešním světě sociální sítě? Je to potřeba? Jsme závislí?Generace Y je v tomto směru hodně zajímavá a specifická. Celkový pohled, jaký vliv mají média a technologie na naší generaci, komunikaci jako takovou a ovlivnění našich vztahů a také vnímání reality. Nad tím vším jsem se v tomto článku zamyslela.

Myslím, že tohle téma řeší nejedna mileniálka. A je to pochopitelné.
Sociální sítě jsou totiž v dnešní době velmi důležitým nástrojem, a to nejen pro komunikaci. Málokdo si bez nich umí představit svou každodenní aktivitu. Trávíme na nich ale příliš času? Myslím, že pro každého je to velmi individuální a nelze určit, co je “správně”.

Je potřeba je omezit?

Určitý podíl na tom má současná situace s koronavirem. To nepochybně. O tomto kroku jsem však uvažovala již daleko dříve. Omezit sociální sítě a celkově čas strávený na mobilu. Ráda bych hned na úvod objasnila, že mně osobně už mi to přišlo zkrátka moc! Příliš času, který se dá využít efektivněji. Nejsem přeci žádný závislák!

To jsme si alespoň myslela…

Konkrétně my mileniálové, naše generace Y, jsme na sociální sítě natrefili někdy jako teenegeři. V době, kdy si utváříme názor na svět, naše životní postoje. Začali jsme tím již celkem brzy žít. Teď v dospělosti tento stav přetrvává. Srovnáváme se, kontrolujeme kolika lidem se líbí naše fotka. Proč vlastně? Když jsme smutní, sáhneme po telefonu, tabletu, s někým si napíšeme, na něco se podíváme. Není to ale opravdové!

Říká ti něco dopamin? Chemikálie, která se uvolňuje a vzniká například u závislosti na kouření, alkoholu, gamblerství? Závislost. Představ si, že dopamin se uvolňuje také při kontaktu se sociálními sítěmi, při “kontrování” kolik máme lajků, sledujících a přátel. Děsí tě to? Možná by trochu mělo. Dopamin je totiž návykový! Proto máme tu potřebu to pořád otevírat a sahat po tom telefonu. Proto ho položíme vždy před sebe na stůl. Děláme to automaticky, bez přemýšlení.

Při využívání sociálních sítích se nám v těle uvolňuje látka zvaná dopamin, kterou tělo vylučuje i při běžných závislostech, jako je kouření, alkohol apod…

Inspirace, nebo ztráta času?

Pro mě jsou sociální sítě také zdrojem inspirace. Snažím se vyhledávat a sledovat lidi, kteří mi mohou něco předat, jsou inspirativní a dělají něco, co mě zajímá, nebo v čem se chci vzdělávat. Někdy také jen tak pro pobavení. Zkrátka něco, co mě může někam posunout. V tom zase shledávám média jako super usnadnění a kvalitní zdroj informací – vše na jednom místě. Zase tady však platí, že člověk musí umět hledat a ověřovat si informace. O tom snad zas někdy jindy.


Zůstávát ve spojení – další pro mě důležitá věc. Kontakt s lidmi, přáteli, rodinou, zákaznicemi, kolegyněmi …

Sociální sítě jako komunikační prostředek?


Jak jsem již zmínila, pro naši generaci je omezení v mnoha důvodech obtížné, ale myslím, že ne nemožné. Přeci jen si to dětství pamatujeme ještě bez tolika technologií. Svobodnější. 



Například já je využívám především ke komunikaci. Co to znamená v praxi: Mám skupinku na facebooku, kde mám všechny ženy a slečny, které zajímá kosmetika Mary Kay, kterou používám. Dávám jim tam tipy, rady a novinky. Tam se snažím být aktivní stále, ALE! Vše má své hranice. Proto pokud je víkend, nebo svátek, příspěvek tam ode mě nikdo nenajde. A to jednoduše taky proto, že mám rodinu. Malé dítě, které taky potřebuje mámu. Nechci, aby si mě od malička pamatoval s telefonem neustále v ruce.

Také se snažím vyhnout ukazování přílišného soukromí na mé sociální sítě. To už je ovšem pak věc názoru.

Jak mohou sociální sítě ovlivňovat vztahy?

O mileniálech celkově se říká,  i oni to dokonce sami o sobě tvrdí, že neumíme navazovat hlubší vztahy. Je jasné, že z tohoto důvodu vznikají problémy ve vztazích, přátelstvích, v nás samých. A proto je to téma, které nejčastěji řešíme. 

Přijdeme si osamělí. Co teď? Napíšeme pár “přátelům” na sociálních sítích, podívám se na jejich příběhy, co dnes dělali. A hned je nám líp, vyplaví se dopamin, je nám opět příjemně. Cítíme se zase skvěle. Ale je to jen momentální uspokojení. Nic dlouhodobého, nějaké pevnější pouto a mezilidské vztahy. Jenže místo budování vztahů, když na nás padne právě ta samota, jdeme zase tam. Na ten mobil. A to je nekonečný koloběh.

Představ si takovou situaci, kdy sedíš s přáteli u stolu, nebo s rodinou u večeře. Najednou vytáhneš mobil a píšeš si s někým jiným, s někým, kdo u toho stolu ani není. Je někde daleko pryč. Všichni se skvěle baví a ty tam vlastně ani nejsi. Nepovídáš si s nimi, nebuduješ ty vztahy.

A co realita?

O to tu jde především. Díky Instagramu si idealizujeme ve většině případech životy jiných lidí, doslova tím žijeme a srovnáváme se. Hodnotíme.

To je přesně ta chyba! Je potřeba se občas jen tak jít projít, nebo něco dělat doma, ale bez toho, aniž bychom se o tom museli s našimi “přáteli” podělit. Naše realita je velmi zkreslená, je to vůbec ještě realita? Nebo jen nějaká naše představa o ní?


Je to svým způsobem nějaký náš únik od každodenního života, stresu a nešťastného pocitu uvnitř nás. Buďme šťastní. Jinak! Zvlášť pokud kolem sebe máme tolik lidí, kteří nás mají rádi, chtějí s námi navázat vztahy, sdílet své životy a chvíle v realitě. Proč nám dělá takový problém začleňování do společnosti?

Sociální sítě nám umožní uniknout od každodenního života, ale nepřináší dlouhodobý pocit uspokojení.

Neumíme komunikovat! Tady nastává další problém mnoha lidí z generace Y. Neumíme navázat ty hodnotné a hluboké vztahy a dále je budovat. Nemáme tu praxi, všechno je rychlé a uspěchané. On-line. Všechno si chceme zjednodušit. Schválně kolik lidí v dnešní době ještě telefonuje? Nemyslím pracovně, ale prostě jen tak. Jdeme na kávu, na jídlo, ale nejdříve si musíme vše vyfotit a postnout na instagram a ve virtuálním světě se všem pochlubit, jaké máme skvělé lattéčko. Ale co ta naše kamarádka, co sedí naproti nám a čeká, až jí odpovíme na její otázku? Až se o ní začneme konečně zajímat, jako ona o nás?

To jsou ty hodnotné vztahy, lidi na které se můžeme spolehnout, kteří mají zájem. Ne dočasná úleva příjemný pocit. Tohle je něco dlouhodobého. Opravdového. Proč je to pro nás tak složité to pochopit? Myslím, že to chápeme moc dobře, jen jsme lapeni v jakémsi „otupění“ a zkreslení té reality. Ztrácíme se v tom, v dospělosti. Nevěříme si tolik a jsme nejistí.

Moje rada na závěr?

v dnešní době jsou sociální sítě naší součástí, našich životů a určitě nepovažuji za nutné vzdát se jich úplně. Jen si vyfiltrovat to opravdu důležité a přínosné pro nás.

Jak na to? Omezovat postupně nebo najednou? Hodně individuální a záleží, jaký je váš cíl a vaše vize. A jak jsme si již vysvětlili, je to závislost jako každá jiná a na každého prostě platí jiný způsob. Ale kdo chce, věřím, že si ten svůj najde. Moje zkušenost je taková, že když mám přeci jen nutkání večer projíždět bezmyšlenkovitě facebook, raději sáhnu po nějaké knížce, dobrém podcastu, aktuálním článku anebo něčem, co mi dá nějakou hodnotu. Určitě je super najít si i nějakou fyzickou činnost. Sport. Hlavně něco, co ti dělá radost a v čem se cítíš dobře. Pokud nevíš, hledej!

Myslím, že vše by mělo být v rovnováze. Sociální sítě, média celkově jsou určitě velmi užitečným nástrojem, ale nic se nemá přehánět. Dělejme to tak, aby nám to bylo příjemné, ale nebralo zbytečně čas.

Je potřeba si uvědomit všechny ty výše popsané věci a uchopit to komplexně. Vážně chceme být závislí na dopaminu? Na sociálních sítích a názorech ostatních? Být otrokem té falešné dokonalosti? Nebo si raději budeme budovat pevné a zdravé vztahy a víc žít?

Je to na tobě! Máš to ve svých rukou. Doslova.

Komentáře