ROZHOVOR: O životě ve Švýcarsku

Míša je jednadvacetiletá slečna, která už dva roky žije se svým přítelem Danem ve Švýcarsku, kam se přestěhovali za prací hned po ukončení střední školy.

Rozhodla se s námi podělit o mnoho poznatků ze života ve Švýcarsku, ale také i o svůj osobní život, který je na jednadvacetiletou slečnu velmi pestrý a neobyčejný.


Jsme moc rády, že  ses rozhodla být inspirací pro ostatní a podělit se s námi o své zkušenosti a názory.
Mohla by ses nám krátce představit?

V první řadě bych ti chtěla samozřejmě poděkovat za tu možnost. Je od tebe moc milý, že si myslíš, že moje povídání bude někoho inspirovat (smích).

Je mi 21 let a pocházím z Moldávie, kde jsem žila do  svých 4 let. Potom jsme se s mamkou odstěhovaly do Česka, kde jsem vystudovala základku, střední, našla jsem si tam Dana a žila jsem tam, dokud jsem se neodstěhovala do Švýcarska (smích). Teď to jsou dva roky, co tu žijeme.

Pověz nám víc o své práci… Co je přesně tvou náplní? Děláš na sebe, nebo jsi zaměstnaná? A jaké vnímáš výhody a nevýhody v podnikání či zaměstnání ve Švýcarsku?

Momentálně jsem zaměstnaná v jednom kosmetickém salonu v Curychu. Je to v centru, takže moje zákaznice jsou většinou dost zajímavý lidi. Ostatně tady potkáš spoustu typů lidí. Dělám tu řasy a depilaci laserem, což je vlastně trvalé odstanění chloupků.

Chci se toho samozřejmě naučit víc, ale je třeba tomu dát čas. Pokud jde o výhody, pak je to určitě větší plat. Za nevýhodu považuju hodně práce, nemáš tu prakticky čas na svůj osobní život. Každý den se vracím v osm večer, a to už toho moc nestihneš za ten den. Pracuju i soboty.

A proč právě Švýcarsko? Co vás sem s přítelem vedlo a jak dlouho tu žijete?

Moji rodiče tu už nějakou dobu pracovali a já jsem po střední vůbec nevěděla, co bych dělala. A protože na vejšku jsem nechtěla – škola mě nebaví – tak jsem se rozhodla to zkusit tady s tím, že tím nic neztratím, do Česka se přece můžu vrátit kdykoliv. Proto jsme se s Danem rozhodli, že to zkusíme, najdeme si tu práci a aspoň nějakou dobu tu budeme nabírat nějaký zkušenosti a časem se vrátímE zpět domů, do Česka.

Jaké byly vaše začátky? Jazyková bariéra, zvykání si na nové prostředí?

Začátky byly fakt hrozný! Když jsme sem přijeli, tak jsme samozřejmě neuměli německy, takže jsme se nedomluvili nikde. Všichni lidi nám připadali divní, protože to samozřejmě nebyli Češi, a nemají stejnou mentalitu. Celkově ta mentalita je tady úplně jiná.

Lidi se soustředí podle mě mnohem víc na práci než na osobní život a bylo ze začátku hodně zvláštní si na tohle zvykat. Chtěla jsem hned jet zpátky… Neměla jsem tu práci, neměla jsem tu žádný kamarády, bylo to fakt, FAKT, hrozný… Ale teď už jsem si tak nějak zvykla.

Podělíš se s námi i o zkušenosti, co se týče té finanční stránky? Téměř každý o Švýcarsku tvrdí, jak moc si tu člověk dokáže vydělat. Někde jsem dokonce slyšela, že minimální mzda je tu cca 120.000,- Kč na naše. Co je na tom pravdy a jak je to s náklady a celkovým živobytím tady?

No tak sto dvacet  tisíc měsíčně tady rozhodně není minimální mzda, to už je docela dost pěkná výplata, nemá to tady každej. Můžeš si sice vydělat i víc, ale na to už musíš mít speciální školy a věnovat se určitým speciálním oborům. PRŮMĚR, by se dalo říct, že tu těch sto dvacet  je, dejme tomu.

Jenže už jen těch dvacet tisíc ti vezmou na daních, takže ti zbyde cca sto. Musíš zaplatit nájem, kterej tu není určitě nízkej, takže dejme tomu, že odečteme dalších dvacet tisíc za nájem – naštěstí třeba já tady nebydlím sama, takže se můžu dělit, jinak bych jako jedinec platila víc než dvojnásobek. Můžeš si tady třeba pronajmout nějakej jeden pokoj, kde platíš ještě míň, ale to už pak nemáš žádný soukromí.

Takhle, když jsi tu v páru, tak je lepší si prostě pronajmout nějakej hezkej byt. Já jsem nechtěla nic úplně hnusnýho, takže jsme hledali něco, abychom se tu cítili dobře. Vždyť jde přece taky o část tvýho života…

Jídlo je tady drahý, musíš si platit zdravotní pojištění, telefony, složenky… Je tady toho prostě hodně na placení a z toho půlka výplaty jde určitě pryč, když si ještě chceš něco hezkýho koupit. O tom to taky je ten život, jak říkám, a musíš si to tu trochu užít... Lidi si ale myslí, že si tu vyděláš milion měsíčně, což fakt není pravda, jak říkám těch sto dvacet tisíc už je fakt hezká výplata. Ani Švýcaři to tady ne všichni mají, ale určitě se tady dá vydělat o dost víc než v Česku.

Mluvila jsi o tom, že tu můžeš potkat dost zajímavé lidi, co se tvé práce týče. Řekneš nám k tomu víc?

Hodně různých typů lidí. Tak například, chodí ke mně jedna paní na řasy. Je to Miss Switzerland z nějakého roku 1962 tuším. Ono jí je už asi přes 70, ale je to fakt krásná paní. Opravdu nádherná. A vždycky mi vypráví – ona žije teď v Maroku a postavila tam vesnici pro sirotky a stará se tam o ně. Má tam různé zaměstnance, kteří ji s tím pomáhají a každých 6 týdnů jezdí do Švýcarska, takže chodí i ke mně na doplnění řas.

Potom jiná moje zákaznice, ta tu byla asi minulý týden, je influencerka. Má asi 600 000 followers na instagramu, takže fakt docela hustý, když tam potkáš takový lidi. Dokonce jeden můj zákazník, který byl u mě na laser, mi pomohl i zařídit, abych dostala byt, který jsem si našla, ve kterém aktuálně bydlíme.

Říkala jsi, že pracuješ od rána do večera. Jsi s takovou pracovní dobou v pohodě?

No tak s tím rozhodně nejsem v pohodě. Já jsem to prostě jen musela přijmout, protože jinak bych se z toho zbláznila, kdybych si každej den uvědomovala, že musím pracovat do sedmi, domů se vracím ve tři čtvrtě na osm… Kdybych si tohle říkala každej den a odmítala to, tak můžu jet zpátky do Česka, protože bych to nevydržela. Ale rozhodně tohle není to, co v životě chci. Chtěla bych nebýt zaměstnanec.

Švýcarsko nespadá do Evropské unie. Jak to vypadá v praxi? Jaké vnímáš rozdíly v ekonomice a zákonech oproti Česku?

Sice nespadá do EU, ale je to součást  Schengenského prostoru, takže tady můžeš přejíždět hranice, aniž by ses musela podrobit nějaké velké kontrole na hranicích. Je to vlastně úplně v pohodě, akorát tady nesmíš převážešt víc jak jedno kilo masa na osobu a jeden litr tvrdýho alkoholu na osobu. V ekonomice se mi zdá Švýcarsko dost soběstačný. Nedováží se sem tolik jídlo a zboží z jiných zemí, tady se hodně pěstuje a farmaří.

Zákony mi tu připají tak nějak stejný jako v Česku, akorát, že tady je musíš opravdu respektovat (smích). A když je respektuješ, tak nemáš žádný problém. Zajímavé taky je, že Švýcarsko nemá žádného prezidenta, ale vláda pro každý kanton se tady volí každý rok nová.

Jak moc se liší celkově život ve Švýcarsku oproti tomu u nás? Jací jsou tu lidé?

Především v tom, že, jak už jsem zmiňovala, lidi se tu soustředí hlavně na práci, nemají tolik ten osobní život, spousta lidí tu nemá ani děti a nechybí jim to. Práci mají rádi, pracují dlouho a pořád… Je tu taky spousta cizinců. Koukala jsem na nějaký statistiky – nechci teď podávat falešné informace, ale myslím si, že je tady víc cizinců než Švýcarů. Je tady opravdu spoustu lidí z Albánie, Srbska, Slováků je tu taky dost.

Češi tu sice jsou, ale ne v takový míře. Zrovna třeba v tom Curychu, kde jsem já, tak tady jsem moc Švýcarů nepotkala. Já tu mám spíš zákaznice, který jsou taky cizinky, i když se třeba narodily ve Švýcarsku, ale původ mají jinde a taky už tu mentalitu nemají tak stoprocentě švýcarskou, jelikož mají rodiče odjinud.

Jak bys popsala tuto zemi a jaká místa tě tu zaujala nejvíc? Dala bys nám nějaké tipy, pokud bychom se sem chtěli vypravit na dovču, co určitě nevynechat?

Řekla bych, že je to celkem čistá země. Je tady krásná čistá příroda, i ve městě a v ulicích je všude poklizeno. Pokud jde o výlety, pak v horách bych určitě nevynechala Grindenwald. Tam můžete vyjet lanovkou nahoru na horu a sjet dolů na koloběžkách. Je to fakt super. Potom mě napadá hora Pilatus. Tam vyjedeš taky lanovkou, takovou tou starou zoubkovou, ještě na kolejích.

Potom jezera určitě Blausee v hlavním městě Bernu, i když Švýcarsko oficiálně nemá hlavní město, ale takhle se  o Bernu mluví. Pak ještě v Interlakenu jsou dvě krásný jezera a nemusíš tu ani platit vstup. Je to tam úplně pohádkový. Pokud jde o města, pak jednoznačně Lugano, Locarno a Luzern. To jsou nádherný města. Pak je taky fajn Zurych, například na nákupy.

Jak je to se clem a celkově cestováním po Švýcarsku? Opravdu jde o tak nákladnou záležitost, i kdybychom se rozhodli využít jen nějakých rodinných pensionů či spaní v kempech či autě? Jsou tu vůbec takové možnosti?

Jak je to s tím clem, to úplně nevím, ale když sem chceš poslat balíček, tak určitě clo platíš. S tím cestováním je to trochu nákladnější než do jiných zemí, protože už jen když si sem chceš zajít na oběd nebo koupit jídlo normálně v obchodě, tak za to zaplatíš víc než v Česku. Nebo pak třeba vstupy, ty jsou taky určitě dražší možná než bys čekala. Co se týče toho kempování nebo pensionů, tak určitě tady takový možnosti jsou, ty pensiony jsou tady, dá se říct všude.

To kempování já úplně nevyhledávám, takže nevím přesně, ale například když jsme se byli podívat v tom Interlakenu na jezera, tak jsem viděla takový plácek, kde je spoustu karavanů, lidi s autama a stanama a normálně tam kempovali. Nevím, jestli za nějakej poplatek, to ti nemůžu říct, ale určitě tady ty možnosti jsou.

Moc ti děkujeme za tipy. Teď ale zpět k tobě! Co rodina? Nechybí ti? Máte v plánu se do Česka vrátit, nebo byste se rádi usadili tady?

Tak já v Česku nemám vlastně nikoho, moje biologická rodina je někde celosvětově, babičky a dědečky nemám žádný už nějakou dobu a tady jsem vlastně s mamkou, což je celá moje rodina. Ale pak je tady rodina Danovo, kterou beru jako svojí. Opravdu si skvěle rozumíme, máme fakt dobrý vztahy a ty mi určitě hodně chybí. A Danovo ségra samozřejmě taky. Určitě máme v plánu se vrátit, nechceme tady zůstat.

Nechci tu celej život makat pro někoho, chci určitě zpátky do Česka. Chceme si postavit nějaký svůj baráček na okraji města, možná časem nějaký děti a udělat si svůj vlastní byznys.

Jsi opravdu mlaďounká, přesto ale se můžeš pyšnit několikaletým šťastným vztahem. Jak dlouho jste s Danem vlastně spolu?

S Danem jsme spolu už osmým rokem.

Co je podle tebe klíčem k takto šťastnému vztahu?

No tak já jsem přesvědčená o tom, že šťastný a perfektní vztah neexistuje. Opravdu to tak není a kdo si myslí, že je, tak není (smích). Každopádně určitě je důležtý si uvědomit, jestli to s tím člověkem fakt myslíte vážně. Potom… Tolerance!!! Fakt hodně tolerance, a to myslím z obou stran a taky nechci říct tolerovat úplně všechno. Nenechat si s prominutím s**t na hlavu. A rozhodně mluvit o problémech. Protože ty tu jsou a taky tu budou.

Neexistuje vztah, který nemá problémy. A když ty problémy máte a nemluvíte o nich, tak to potom většinou končí rozchodem. Ale když o nich mluvíte a snažíte se najít nějaký východisko, tak to potom jde.

Jsi na svůj věk velmi vyspělá. Můžeš říci, že tvé blízké okolí tvoří stejně starý kolektiv, nebo si spíše rozumíš se staršími? Nebyl pro vás s Danem problém si po přistěhování najít nové přátelé?

Mám kolem sebe samozřejmě starší kolektiv, protože tady v práci jsou všichni starší než já. Minulej rok v srpnu k nám do salonu ale  přišla  pracovat jedna mladá holka, která je teď moje nejlepší kamarádka tady ve Švýcarsku. Naučila mě německy, hodně věcí mi poradila, opravdu mi toho dala hodně a vím, že tady mám člověka, na kterýho se můžu spolehnout a za kterým můžu jít, když něco potřebuju a je to opravdu kamarádka.

Dan si tu taky s pár lidma rozumí, ale ty pravé přátele máme v Česku. Jsou samozřejmě lidi, se kterými si hodně rozumím a který jdou stejným směrem, takže si s nimi mám hodně co říct, ale pak jsou tu i ti, kteří pořád chodí do školy, bydlí u rodičů, což samozřejmě neodsuzuju, ale už s nimi nemám tolik společných témat. Oni nerozumí mým problémům a já nerozumím těm jejich.

Nejde si na instagramu nevšimnout, že máš naprosto úžasný styl. Jsi nádherná, umíš se o sebe báječně starat a víš, jak podtrhnout svou ženskost. Nepřemýšlela jsi někdy o kariéře modelky, stylistky, módní návrhářky, vizážistky či nějakém takovém typicky ženském oboru?

Moc ti děkuji za kompliment, tohle se opravdu hezky čte. S tím modelingem… Musím říct, že je to něco, co by mě opravdu hodně bavilo, to vím, ale myslím si, že s mými 159 centimentry to úplně nebude možný (smích). Jedině nějaký focení, ale ta postava taky není úplně tak top, jak říkáš. Co se týče těch ostatních typicky ženských oborů, tak já si myslím, že už jen to, co dělám teď, je dost určený pro holky.

Sice to není něco, co bych chtěla dělat i dál, ale myslím, že na mojí první práci je to fajn. Když nepočítám práci v Nepronu teda. Nebo vlastně brigádu. Každopádně už teď mám v hlavě spoustu nápadů, co chci dělat dál. Jsou to zajímavý věci a těším se, až je začnu realizovat.

Jaké máš cíle do budoucna? Není to tak dávno, co jste si pořídili krásný Mercedes, hodně výletíte po horách… Čeho bys chtěla v nejbližší době dosáhnout?

Jo, já mám takové výlety ráda. Sednout si jenom do auta, poslouchat hezký písničky a pak se stavit na nějakým hezkým místě. Děláme to často takhle o víkendech. V nejbližší době mám více cílů, kterých chci dostáhnout, ale první z nich bude nejspíš to, že si konečně koupím byt, což se mi nepovedlo teď kvůli koroně. Bylo to složitý s těma hypotékama. Uvidíme, co se v nejbližší době vyskytne.

Mnoho žen a dívek trpí nešťastnými vztahy zejména proto, že si samy sebe dostatečně neváží. Co si o tom myslíš a co je pro tebe jako pro ženu naprostou prioritou?

Podle mě je tady za prvý potřeba si uvědomit, že pokud nemáte ráda sama sebe, nemůžete nikdy očekávat od ostatních, že vás budou mít rádi. A člověk, který nemá rád sám sebe, tak nemůže dát lásku druhým. Takle to je – co dáš, to se ti vrátí a funguje to takhle i ve vztazích. Ještě chci říct, že je rozdíl mít se ráda a být se sebou spokojená. To jsou podle mě dvě naprosto rozdílný věci.

Každý má totiž něco, s čím není úplně spokojený a to je i u mě to, co mě vždycky posouvá dál a celý život se tak můžu zlepšovat a to jak po vnitřní, tak i po vnější stránce. Takže pro mě je naprostou prioritou mít se ráda. To ostatní, na tom se dá vždycky pracovat.

Spousta dívek přemýšlí o práci v zahraničí či rovnou i o bydlení mimo naši republiku. Dost je ale svazuje strach, takže se k tomu nakonec neodhodlají. Je něco, co bys jim chtěla vzkázat a doporučit? Případně je něco, co bys chtěla závěrem dodat?

Co se týče bydlení v zahraničí, tak je to za mě skvělá zkušenost, kterou nemůžete nic ztratit. Dost vám to ukáže, a především to, že vaše hranice jsou ve skutečnosti daleko, daleko dál, než si myslíte. Může vám to také přinést do života nové přátelé a spoustu zkušeností, které vám jsou a budou v životě ohromným plusem.

Chci vám jenom říct, že strach je úplně normální, přirozený. Jen mu nesmíte podlehnout. Všechno, co do toho dáte, se vám může mnohonásobně vrátit, a to myslím ve všem, ne jen s prací v zahraničí. Když víte co chcete a půjdete si za tím, tak se vám to může jenom povést. Takhle to prostě funguje, to je zákon…

Pokud by ses ráda o Míše dozvěděla trošku více, můžeš tak prostřednictvím jejího instagramu.

 

zenyzypsilonu@gmail.com'
Hani a Veru
Jsme dvě mileniálky - ženy z generace Y. Našim posláním je provést ženy možnostmi i úskalími této generace a pomoci tak odhalit jejich potenciál, ženskost a lépe porozumět svému vlastnímu já. Náš příběh si přečtěte zde >>
Komentáře